Historie Trasy Čtrnáct

    Trasa Čtrnáct, ač oficiálně vzniká před šumavskou stezkou v r. 1971, je ve skutečnosti o tři roky starší. Od T8 vzniklé pravděpodobně na podzim 1965 se před 9. Stezkou (1968) odděluje nová trasa - T13. Určité vnitrotrasové spory zapříčiňují odchod většiny členů včetně šéfa a vzniká Trasa Čtrnáct , kterážto trvá dodnes. Jádro T14 tvoří bývalí studenti elektro a strojní fakulty a také medicíny. Jmenujme zde některé "slavné a zasloužilé": Elsnicová, Bárta, plzeňští členové SPASu (Společnost přátel A. Sedláčka) - Chapadlo (Urban), Tarasuk, Melichar, Slavík Pracant a Icha, dělník kytary Karel Provázek, Jan Libiger starající se o duše trasovníků aj. V následujících letech přibývá hodně stavařů a architektů. Dnešní jádro trasy tvoří několik agilních Pražáků a lidí usadivších se v Praze po studiích. Trasovního života se ale účastní i velké skupiny "venkovanů" (Východočeši, Plzeňáci a něco by se našlo i v Budějicích, Ústí, Liberci, Pardubicích, Kolíně). Přibývají manželky a manželé. Lidé organizující trasovní život patří dnes k druhé (Jirka Kostrba, Zdeněk Větrovec, muzikanti Michl [jeho zásluhou vítězí trasovní kapela v r. 1983], Vrba, Papež) a třetí generaci (Vláďa Roith, Zuzana Vlachová, Jana Vorlová). Ovšem nemůže se nevzpomenout trasovní pamětník a "Ydeolog" Jan K. Vávra.
Odchody z Prahy, životní partner, změna priorit v životních hodnotách prosely toto trasovní společenství, ale ti, kteří zůstávají, začínají od stezkovního života žádat víc a dělat pro něj víc. Parta lidí na Trase se stává pevnější. Ostatní akce, kterých je stále víc, způsobují, že se lidé poznávají daleko důvěrněji. Trasa přestává být jenom "účelovým" seskupením lidí pro toulky přírodou. Stává se stabilní partou s jistou licencí "druhým domovem" pro jádro svého členstva. Na Stezkách se sejde od šedesáti do sta dobrých přátel.
    Mimo všestezkovních akcí se pořádají pravidelně Malé Stezky, Letní hory, Otvírání studánek a výčepů, výpady k Baltu, letní Velké a posléze Malé Čundry, silná je vodácká frakce, zimní Nory pro silné jedince a společné Silvestry. Tradiční jsou čundry do Sedlčanska.
    V rámci T14 vzniká SPAČ (Spolek přátel anální čistoty). Jezdí se na řadu víkendových vandrů pěšky či běžky, okupují se chalupy spolusouputníků, kulturní vyžití v Praze je též víceméně společné. V roce 1982 se vyhrává soutěž trasovních kapel. V květnu 1979 vzniká TURAS, jehož srdcem je Jirka Kučera a začíná spolucestování a přechází noví kamarádi (Nikotin..). Schází se na pravidelných slezinách v dnes už legendární hospodě "Na Bělce". Pak se místa slezin mění, nejčastějšími slezinovišti jsou Žižkovské lokály.
    Po roce 1989 každý využívá nabyté svobody a vyráží do světa. Malá či větší skupinka z trasy soukromě, nebo s kamarády z jiných tras, objevuje krásy Francie, Anglie, Španělska, severských zemí, ostrovů Středozemního moře, Podkarpatské Ukrajiny, Albánie. Pár šťastlivců se vypravuje až za oceán do Ameriky.
V roce 1996 Čtrnáctka navazuje na tradici TAKu a na svou malou podzimní Stezku vyráží do Polska.

Pro 3. almanach napsal vláďa Roith
    Trasa 14! Co napsat? Naše trasa je natolik extrémní, že se o ní může psát velmi dlouze, anebo zase velmi krátce, no a protože Almanach není určen ke slohovým pracím, tedy velmi krátce. Konec konců, vše a mnohem více se dozvíte na http://trasa.ctrnactka.net
    Začněme tam, kde jsme v posledním almanachu skončili – „Trasa 14 byla, je a bude“. Ano, zcela jistě bude, domníváme se, že trasa 14 nezanikne ani úmrtím posledního člena trasy. Sportovní a kulturní život naší trasy je totiž natolik bohatý a košatý, že nás zcela nepochybně přežije. Vždyť také se každý rok ozývají stížnosti na to, že je naprostý, ale naprostý nedostatek víkendů a prosadit nějakou novou sportovní či kulturní akci je tak téměř nemožné. Pravda, se sportovními výkony to již není tak slavné, např. pokud někam jdeme, radši při tom sedíme a společné oslavy životních jubileí se už začínají konat pod heslem uvedeným na připojené fotografii.
Nuže stručný výpis našich akcí – zimní lyžařské výpady, jarní a letní cyklistické výpady do tu- a cizozemska, jarní hledání pokladů, letní hory, podzimní příprava na domov důchodců, vánoční nadílky, malé trasové Stezky, celoroční poznávání staré, nové a obnovené krásy a slávy Prahy, vernisáže výstav, průběžné mapování pražských divadelních scén, již zmíněné společné oslavy životních jubileí a v neposlední řadě taky spíchnem nějakou tu akci pro celý TAK.
    Jo a scházíme se pravidelně po celý rok každých čtrnáct dnů (jak jinak, že) a členstvem pokrýváme území od Aše a po Jablunkov, od Liberce po Krumlov; trasa má také své zastoupení v Anglii a Norsku, v Polsku už bohužel ne. Nechceme tady vyzdvihovat jednotlivce, všichni jsme dobří, ale je fakt, že některé jsou dobřejší.

Převzato ze stránek T14

« nahoru