Časová pásma
I. Pásmo - uzávěrka středa 28. 3. 2018 24.00, peníze připsány na účet FIO nejpozději v pátek 30. 3. 2018
II. Pásmo - uzávěrka pondělí 16. 4. 2018 24.00
III. Pásmo - akceptace storna proti poplatku do 30. 4. 2018 24.00
IV. Pásmo - storno (odhlášení) neakceptováno, přihlášky ("na místě") jsou možné

Základní vložné 320 Kč/os

Slevy
– člen/členka TAKu -50 Kč/os
– včasná platba ("first minute") časové pásmo I. -20 Kč/os

Poplatky
– platby storna v časovém pásmu II. - zdarma
– zrušení účasti v časovém pásmu III. +50 Kč/os
– dodatečné přihlášení v časovém pásmu III. a IV. +50 Kč/os

Jízdné Stezkovým vlakem
– plné do Prahy 190 Kč
– snížené v pásmu do Pardubic 130 Kč
– snížené v pásmu do Olomouce 90 Kč
– storno vlaku v I. – III. časovém pásmu zdarma

Poznámky
1. Trasové přihlášky se mohou podávat vícekrát, nejdůležitější jsou nejnovější.
2. Sleva na včasné přihlášení se neposkytuje trase pro odhlášené osoby.
Příklad A) Časně přihlášeno 40 osob (sleva 40 × 20 = 800 Kč); později odhlášeno (bez storna) 5 lidí - sleva bude 35 × 20 = 700 Kč
Příklad B) Pokud se na trase z hořejšího příkladu "na místě" přihlásí 1osoba, zaplatí +5 0Kč za pozdní přihlášení, ale ve vyúčtování Stezky bude trase přiznána sleva 20 Kč za včasné přihlášení (35 + 1 = 36 < 40)
3. Příklady cen za osobu
– Celá Stezka pro nečlena TAKu včetně vlaku do Prahy 490 Kč (trasa zaplatila "včas")
– Člen TAKu platící na místě bez Stezkového vlaku 320 - 50 + 50 = 320 Kč

Devetačtyřicátníci žijí aneb Jak nevstupovat dvakrát do stejné řeky
publikováno 08. 06. 2017

Uspořádat Stezku na 49. rovnoběžce a nevstoupit do stejné řeky? A je to vůbec možné? Když jsem byl na Zakončení 58. Stezky v Úpici osloven, zda bych se nepřidal k pořádání další Stezky, neváhal jsem ani chvilinku. Času spousty - zhruba 16 měsíců - a míst na 49. rovnoběžce by se určitě též pár našlo. A taky proč si přípravu Stezky neužít, vždyť všichni ze samozvaného Přípravného výboru to dělat chtějí a nebudou se vymlouvat, že vlastně mají jiné zájmy.
Původní záměr "devětačtyřicátníci po deseti letech" se sice nepovedl, neboť jsme pochopili prosby 17ky o možnost pořádat Stezku v 17. roce třetího tisíciletí. Pořádání další 60. Stezky na jaře 2018 jsme si však nechtěli nechat vzít bez boje.
Průběžně jsme ověřovali možnosti pro Zakončení a horkou kandidátkou se stala Třeboň. Míst bylo daleko více, třeba Slavonice, Prachatice, Trenčín a Karel prověřoval možnosti v Argentině ba i v Chile. Všude však byly nějaké zádrhele a tak jsme nakonec zvolili Kyjov. Místo je prověřené, tak proč kraj nepoznávat i mimo čas burčáku.

A pak přišlo ono druhé květnové pondělí, kdy se rozhodovalo na TAKové schůzi o pořadateli 60. Stezky. Vzhledem ke kampani na našich mateřských trasách a vzhledem k tomu, že se 18ka po mírném zdráhání nechala předsvědčit, že zatím nebude kandidovat, byl náš návrh akceptován.

A TAK Výbor začal fungovat ve složení:

Devetačtyřicátníci aneb Jak to začalo
publikováno 06. 06. 2017

    Vzpomínka na vznik a průběh Stezky na 49. rovnoběžce, kterou za Organizátory publikoval Petrof v TAKovém Almanachu.
    Všechno začalo v pátek, 3. února v Úněticích na Valné hromadě TAKu. Tam se totiž Karel Moravec pochlubil svým dalším, jako vždy geniálním nápadem Láďovi Hlavatému a Michalu Borgesovi. Chvíli trvalo, než oba pochopili, že pořádání 49. Stezky partou lidí narozených v roce 1949 je skutečně tak dobrý nápad, ale pak mu raději kývli. Stezka bude až za rok a půl, času je dost... V následujících dnech ještě přemluvili k účasti v přípravném výboru Ivana Šimůnka, Petříka Lebenharta a mne.
    Začali jsme se scházet v červnu toho roku a postupně zpracovávat nápady, které na nás stále chrlil neúnavný Karel. Podnětný byl zejména ten, že zakončení musí být na 49. rovnoběžce. Ještě rádi jsme mu to odsouhlasili... Do hry se tak dostaly Prachatice, Třeboň, Slavonice a Kyjov.
    Prověřili jsme všechna místa, ale nakonec jsme se shodli na Kyjově, do kterého lze doputovat ze všech světových stran, a hlavně – na jižní Moravě bude v tu dobu vinobraní.
    Když jsme od vás na říjnové schůzi získali pověření Stezku uspořádat – velkou zásluhu na tom měl nesporně projev neobvykle důstojně oblečeného Michala B., nechali jsme vás hlasovat i o místě zakončení – a i vy jste dali přednost Kyjovu před Třeboní.
    6. listopadu to tedy pro nás začalo být vážné. Pozvali jsme ke spolupráci další Devětačtyřicátníky z tras (zájem zase TAK moc velký nebyl), ale Karel chrlil další nápady. Chodili jsme do hospody, pili pivo a mudrovali, jak to udělat, nejraději úplně dokonale. A čas zatím nepříjemně plynul. Přesto jsme si přípravu užívali docela v pohodě. Nejvíce problémů nám připravily České dráhy, ale nakonec ještě přijatelnou cenu zápisného (ani jste moc nenadávali) zachránil Posázavský pacifik. Vybírání odznaku (z návrhů Orange Factory to šlo hladce), barvy trička, soutěží na zakončení a nakonec peněz od vás už byla vlastně brnkačka.
    A pak už nastal čas 49. Stezky. Počasí nám vcelku přálo, vína bylo dost, zakončení prý také ušlo (kroužky na láhev nejlépe házela a titul Myš Stezky získala Jarka Vítková ze sedmičky, s koštýřem se nejlépe popasoval a možná nejmladším Králem stezky se stal Sašák Fuchs z Třiadvacítky a trasovou soutěž díky úchvatné podzimní koláži a vtipné obhájkyni díla Dině Nevolové získala Trojka) a mažoretky pod vedením Karla Moravce byly úchvatné. Devětačtyřicátníkům se trička líbila a ještě si spolu zazpívali Rok devětačtyřicet, takže to už po devětačtyřicáté bylo zase fajn. Dík, že vás bylo tolik, a my vám tak mohli vrátit nějaké ty drobné a do TAKové kasičky přispět 49 tisíci korunami českými. Jen TAK dál!
Za tým Devětačtyřicátníků Petrof

Kyjov
publikováno 01. 06. 2017

O městě z Přihlášky na 49. Stezku
    KYJOV je jedním z center Moravského Slovácka. Leží severně od Hodonína v úrodné vinařské oblasti na říčce Kyjovce, na dohled jsou pásma Chřibů a Ždánického lesa. Město vyrostlo na místě staré velkomoravské osady. Poprvé se připomíná v r. 1126, kdy bylo trhovou vsí a centrem újezdu se zeměpanským dvorcem a kostelem. Již v r. 1222 se uvádí jako městečko v držení kláštera Hradisko u Olomouce. Ve 2. polovině 13. století bylo původní osídlení rozšířeno o nové nálevkovité tržiště (náměstí) na západní straně, které se pak stalo jádrem městečka. To získalo ve stejné době i opevnění tvořené palisádou. Za husitských válek dobyli Kyjov táborité a učinili z něj svého spojence, v r. 1431 se jej však zmocnil rakouský vévoda Albrecht, který městečko vypálil a řadu zajatců dal popravit. Koncem 15. a v 16. století se rozvíjela řemesla, stavěly se nové domy a vznikla i první předměstí. V r. 1515 se Kyjov poprvé označuje jako město, v r. 1548 se vykoupil z poddanství a v r. 1567 se stal městem královským. Vybudoval si novou radnici i řadu hospodářských budov, jako sladovnu, pivovar, jatky či mlýn, náměstí obklopily honosné renesanční domy, z nichž mnohé měly šlechtické majitele. Pak však vypukla třicetiletá válka, která Kyjov postihla snad ještě hůř než jiná moravská města. Předehrou byl v r. 1605 vpád bočkajovců, kteří vypálili předměstí a okolní vsi. V r. 1623 je následovala uherská vojska G. Bethlena, která navíc 250 obyvatel odvlekla do otroctví. Při rozsáhlém požáru v r. 1636 lehlo popelem celé město, téměř totéž je postihlo i v letech 1666 a 1679, v r. 1680 navíc udeřil mor. K výraznému rozvoji proto došlo až v 19. století v souvislosti s nástupem průmyslu, vzkvétal i kulturní a společenský život. V r. 1898 bylo založeno slavné Klvaňovo gymnázium, podporující česko-slovenskou vzájemnost, město doplnily významné novorenesanční budovy.
    Centrem města, jež je městskou památkovou zónou, je ulicovité Masarykovo náměstí, na jehož západní straně je radnice, patrová renesanční stavba z let 1561–62, s atikou, nárožním arkýřem a věží, rozšířená o přístavbu z r. 1857. Ostatní renesanční domy zničily požáry, dnešní zástavba je až na výjimky novodobá, z 19. a 20. století. Uprostřed náměstí stojí mariánský sloup z doby před r. 1728. V Palackého ulici se dochoval barokně upravený renesanční zámek z 1. poloviny 16. století s pseudorenesančními sgrafity na fasádě. Dnes je sídlem vlastivědného muzea s expozicemi věnovanými pravěku, přírodě, historii města a etnografii. Po palisádovém opevnění, v 16. stol. doplněném o čtyři zděné městské brány, nezůstaly žádné stopy. Hodnotnou ukázkou moderní architektury jsou konstruktivistické vily z přelomu 20. a 30. let minulého století, projektované B. Turečkem. Z církevních staveb je třeba zmínit barokní kostel Nanebevzetí P. Marie, sv. Cyrila a Metoděje při bývalém kapucínském klášteře na Masarykově náměstí z let 1713–23 a hřbitovní kapli sv. Josefa z 19. století, jejíž věž je pozůstatkem bývalého farního kostela sv. Martina.
    Od r. 1921 se v Kyjově pořádají velké národopisné slavnosti zvané Slovácký rok.

« nahoru