Vážená rodino,
příbuzní, kamarádi a spolupracovníci

Sešli jsme se zde, abychom se naposledy rozloučili s panem Antonínem Rosickým.

S Tondou jsme se poznali v roce 1960 v prvním ročníku na strojní fakultě ČVUT. Znali jsme se tedy víc než 50 let, což je dost dlouhá doba k poznání duše i schopností člověka.

Nejlepší roky svého profesního života strávil na Vysoké škole ekonomické. Studenty byl vnímán jako charismatický a inspirativní pedagog. Postupně se vypracoval na pozici vedoucího katedry, stal se předsedou Akademického senátu, členem fakultní vědecké rady a zastupoval školu v Radě vysokých škol. Jeho rozhodné a zásadové jednání v průběhu demokratizačních změn na VŠE nebylo některým jeho kolegům příliš příjemné. V dalších letech mu to zkomplikovalo jeho záměry a aktivity. Přesto se mu mnohé podařilo úspěšně dokončit. Věnoval se především oboru „Informační management“. Své vědomosti prezentoval na tuzemských a i zahraničních konferencích a ve svých článcích. V roce 2010 byl oceněn cenou děkana za nejlepší skripta.

Bylo to v roce 1963, kdy na základě spolupráce pražské Techniky s Polytechnikou ve Wroclavi, jsme začali navštěvovat akce turistického klubu polských studentů - AKT. Tam vznikly první nápady o založení podobné organizace také u nás. Netrvalo dlouho a na strojní fakultě byl založen Turistický Akademický Klub - TAK a postupně vznikly jeho trasy. Tonda byl jedním z inspirátorů jeho založení a později i jeho předsedou. V období jeho předsednictví v letech 1969 až 1977 nebyly podmínky pro činnost TAKu příliš vlídné. Tehdy jsme si, myslím teď celé TAKové společenství, ubránili, ale spíše vyvzdorovali, náš vlastní svět přátelství, plný písniček a legrace. To zdaleka nebylo v té době tak málo. A i za tím hledejme Tondovy zásluhy.

Kdybych tady měl vyjmenovat akce, které pro nás, ale samozřejmě i pro svou radost, do puntíku vyprojektoval, potřebné zorganizoval a na místě konání zajišťoval, byli bychom tu hodně dlouho. Některé z těchto akcí žijí svým životem dodnes a nesou na sobě výrazný Tondův otisk.

Tonda tíhnul především k horám a snažil se s námi dostat co nejvýš. Ale vždy však věnoval maximum přípravě a zajištění akcí aby byly úspěšné.

Svůj organizační talent, pracovitost, svědomitost, jazykové znalosti a léty získané zkušenosti zúročil v několika velkých skupinových výpravách za oceán, do přírodních parků Spojených států, Kanady a posléze až na Aljašku. Asi vám potvrdí všichni účastníci, že pro ně připravil nezapomenutelné zážitky. Velmi rád a dobře fotografoval a jeho krásné fotografie zůstávají hezkou vzpomínkou na naše společné cesty.

Je jen škoda, že osud mu nedovolil splnění jeho velkého posledního snu, kterým bylo dvouměsíční toulání se po národních parcích Spojených států, které připravoval na léto 2013. 18. prosinec roku 2012 ukončil jeho plány.

V těch posledních třech letech, jakož i po celý život předtím, mu byly velkou oporou jeho manželka Helena a dcera Terezka. Oběma patří náš upřímný obdiv a dík za starostlivou péči, s jakou se Tondovi věnovaly. Chodili jsme občas za Tondou, abychom jim aspoň trochu pomohli. A také proto, aby se alespoň pohledem na dobře známé tváře přátel potěšil. Bylo na něm vidět, jak hrozně trpí hlavně tím, že není schopen žádné reakce. On, který toho vždycky tolik potřeboval sdělit.Dnes poslední slova a naše společné přání:

Obracím se k Tobě, Tondo, pozdravuj tam nahoře naše kamarády. Je vás tam už dost, kteří se můžete na nějakou tu nebeskou Stezku vydat. Tonda ji určitě dobře připraví. S  vděčností, láskou, ale i smutkem na vás vzpomínáme. Ani netušíte jak často.

Tondo, děkuju Ti za nás za všechny, za vše, co jsi pro nás udělal a za příjemné chvíle prožité ve tvé společnosti.

S úctou a vděkem na tebe budeme rádi vzpomínat.

29. 9. 2015
Ladislav Dolejší

« nahoru