• Pojedeme do podhůří Lužických hor mezi Nový Bor a Sloup.
• Z Prahy budeme odjíždět po 17. hodině. 
• Platbu TAK 300,- , neTAK 350,- Kč poukazujte na TAKový účet č. 1061106866/5500, v. s. 201227, do zprávy pro příjemce zadejte jméno plátce.
• Informace k odjezdu dostanou účastníci vylosovaní do dvou tras emailem v týdnu před odjezdem.
• Nezapomeňte spacák a karimatku, spaní bude víceméně stradičné stezkové.
• Mapa KČT č. 14 (1:50000)
• Fotogalerie...

Účastníci: Babická Helena, Borges Michal, Borgesová Lenka, Csényi Norbert, Dolejší Hana, Doule Josef, Drozenová Jana, Dušová Jitka, Fridrich Ivan + pes, Fuchsová Eliška, Fuchsová Šárka, Häcklová  Michaela, Halaška  Ivan, Havlínová Alena, Havránek Petr, Havránková Alexandra, Holub Igor, Holý Petr, Hořínek Leo, Hrstka František, Husáková Miroslava, Chloupek Radek, Chvojová Blanka, Jirava Petr, Karoušová Irena, Klíma Jirka, Kostohryz Ladislav, Kotschova Hana, Král Petr, Krásničanová Helena. Kubát Tomáš, Kubíková Květa, Kuhajdíková Marie, Kuchařová Sonja, Kumštová Jana, Laďa Kolář, Lokajíček Tomáš, Maňák  Jan, Martínková Marcela, Mathé Pavel, Maturová Ivana, Melichar Josef, Melicharova Helena, Mihulka Stanislav, Mika Pavel, Miková Martina, Milec Vlastimil, Mjartan Miroslav, Musil Michal, Musilová Věra, Miloš Neuman, Pelich Jan, Pelka Petr, Pergler Ivan, Peroutka Josef, Podráská Alena, Podrazil Roman, Pojsl Zdeněk, Pojslová Jana, Potyšová Helena, Prokeš Bořík, Prokešová Ivana, Provázek Karel, Provázková Ivana, Rác Pepa, Rindlerová Dáda, Rosenauer Jan, Rozsíval Tomáš, Schalek Petr, Sierociński-Vaněk Jan, Slezák Jan, Slezák Julek, Slezáková Sylva, Suchanová Ivana, Šimůnek Ivan, Šramová Marta, Štefek Pavel, Švachová Helena, Švejda Vladimír, Švestka  Vladislav, Švestková  Eva, Tesařík Bedřich, Toufar Jan, Michal Mazan Trojan, Trojanová Petra, Tůmová Mirka, Valda Jiří, Vašicová  Soňa, Marta Veselá, Míša Veselý, Větrovská Věra, Vlnasova Ivana, Vorlová Jana, Zikuda Miloš Drobeček.

Propozice 27. Půlté Stezky
Nocleh a zábava A: Školící a rekreační zařízení SSČ AV ČR, Polní 64, Sloup v Čechách. Je zde 26 lůžek včetně paland, na které mohu osoby max. 70 kg těžké. Další spaní na koberci na zemi, zbytek na sále v hospodě. K dispozici WC, sprcha, kuchyňka, klubovna. Nutno přezouvat. Hospoda U mlejna, Radvanec 75 bude v případě konzumace otevřená do dvou hodin. Večeře se podává 19:30 – 20:00 hod. Snídaně 8:30 – 9:00 h, večer domluvíme, co si kdo dá (párek, polívka, vajíčka, marmeláda). Točí Plzeň 12° za 26, Gambrihnus 10° za 19, Svijany 11° za 18 a Konráda 11° za 16 Kč. Nocleh a zábava jsou od sebe vzdáleny cca 1 km.
Nocleh a zábava B: Nový Bor - nocleh je v ubytovně Dům dětí a mládeže "Smetanka", Smetanova ul. 387, všude jsou koberce - nutné přezůvky!! Nutno zouvat se hned v předsíni, musíme po sobě uklidit! V pokojích (učebnách) budou připraveny matrace, ale vezměte si vlastní karimatku!! K dispozici malá kuchyňka - káva, čaj určitě půjde uvařit. Dále WC, sprchy. Čekají nás tam po 18 hod. Večeře (90 Kč) v restauraci Culinaria, Sloupská ul. 129, se začíná podávat od cca 19:30 - 20:00 hod. V Culinarii můžeme být do dvou hodin, pokračovat lze ve sklepní místnosti ubytovny (v tom případě doporučujeme petky na nápoje). Snídaně se začíná podávat v Culinarii od cca 8:30 - 9:00 hod, při večeři domluvíme, co si kdo dá (párek, polívka, vajíčka, ev. marmeláda). Točí gambrihnus 10° (26 Kč) a plzeň 12° (32 Kč).
Ústředění: Z noclehu je to k místu ústředění do Havraních skal (zde občerstvení vlastní), kde musíme být do 14:00 hodin po značce 5 km. Nebo taky 10 - 20 km. To jak kdo bude chtít. Z místa ústředění je do obou noclehů cca 5 km.
Pro nepřízeň počasí bylo ústředění přesunuto do restaurace U mlejna v Radvanci.

Místopis
Havraní skály - u radvanecké hájovny na jižním konci Údolí samoty je nevelké návrší, z jehož temene vystupuje dvojice pozoruhodných pískovcových skal. Mohutnější západní Čertova skála strmě vyčnívá do výšky okolo 30 m nad dnem údolí a horolezci jí říkají Škuner, sousední štíhlou věžičku někdy označují jménem Pirát, ale mnohem známější je jako Panenská skála. Je zajímavě tvarovaná a ve vrcholové části má malé skalní okno. K Panenské skále a k nedalekým Havraním skalám se váže pověst o zlém rytíři, pronásledujícím nevinnou dívku, která se právě na tomto místě zachránila skokem do jezírka pod skálou. Dnes tu místo jezírka najdeme jen tiché meandry lesního potůčku a na jeho břehu upravený pramen s dřevěnou stříškou. U cesty v sedle pod skalami je do vyčnívající skály vytesaný výklenek neznámého stáří se zajímavou lidovou plastikou Krista bičovaného u sloupu, nazývanou dříve "Martersäule". Nad výklenkem je upevněn malovaný obrázek Panny Marie s Ježíškem.

Sloup v Čechách leží v průměrné nadmořské výšce 300 m, na severozápadním okraji Ralské pahorkatiny, při přechodu k Lužickým horám.
Historické památky - Hrad, zámek, kostel sv. Kateřiny – doložen již ve 14.stol., současná barokní stavba z r. 1707-19, dílo P. P. Columbaniho, v interiéru plastiky Antonína Maxe z 18. stol.; před kostelem mariánský sloup z r. 1694; Kalvárie vedle fary – dílo Antonína Brauna z r. 1740; na mostě přes Dobranovský potok sochy sv. Rozálie a sv. Jana Nepomuckého; socha sv. Antonína Paduánského při silnici do Radvance, sv. Jana Víta z r. 1945 na hrobu sovětského vojáka na hřbitově. Kaple sv. Jana Nepomuckého. Lidová architektura – roubené domy, někdy městského typu s mansardovou střechou, štíty obložené břidlicí, kamenné portály. Zajímavé jsou i vyznačené stromy a stromořadí.

Skalní hrad Svojkov stával na severním okraji obce Svojkov. Existence hradu byla doložena poprvé roku 1355. Rodina pánů ze Svojkova jej držela asi v letech 1355-1440. Počátkem 15. století byl vlastníkem také Jan z Chlumu, známý jako jeden z průvodců Jana Husa do Kostnice. Od roku 1440 ho vlastnil loupeživý rytíř Mikeš Pancíř ze Smojna a při odvetném tažení vojsk lužických měst proti němu byl hrad dobyt a zapálen. Stejný osud potkal další z Pancířových hradů nedaleký Sloup. Po roce 1450 jsou uváděni na hradu rytíři z Kačic, pak psáni ze Svojkova, kolem roku 1530 byl hrad opuštěn. O 200 let později pozemky koupil hrabě Josef Maxmilián Kinský.  V roce 1780 byl skalní hrad opraven v romantickém duchu, doplněn dřevěným schodištěm a později i výletním letohrádkem. Ten časem zanikl.
Hrad byl postaven vysekáním místností do pískovcového 13 metrů vysokého sloupu, který stojí na 25 metrů vysokém zalesněném pahorku. Místnosti vytvořily celkem tři patra. Na skále stával hradní palác o dvou křídlech. Dnes jsou patrné zbytky zdiva zmíněného paláce a řada vytesaných místností a průchodů. Schody byly vedeny po stěnách a bylo zde několik dřevěných pavlačí. Část hradu sloužila jako skladiště zbraní, oblečení a potravin.

Cikánské jeskyně - Při putování po okolí známého skalního hradu Sloup můžeme zajít do Cikánské údolí a objevit dvě Cikánské jeskyně. Název údolí a jeskyní je odvozen od občasného „obsazení“ jeskyní potulnými cikány. K oběma jeskyním nás dovede místní značení žlutou značkou, tj. žlutý okruh. Větší z jeskyní, Velká cikánská jeskyně je zřejmě z větší části přirozeného původu, i když práce lidských rukou je zde znatelná. Menší, ale zajímavější Malá cikánská jeskyně je vytvořena uměle, pravděpodobně při těžbě písku. Zajímavost Malé cikánské jeskyně doplňuje imitace kreseb pravěkých zvířat a podpůrný pilíř, který, při pohledu z venčí, dělí jeskyni na dvě části.

Jménem Na Stráži se označuje vysoký skalnatý ostroh (354 m), strmě spadající do údolí Dobranovského potoka asi 0,5 km jižně od Sloupu. Původně se nazýval Široký kámen (Breiter Stein) a jeho dnešní jméno bylo odvozeno od strážního stanoviště, které si zde v roce 1634 zřídili Švédové. Ostroh souvisí s rozsáhlejší pískovcovou plošinou, vybíhající od Slavíčku směrem k západu, a byl odedávna pěkným vyhlídkovým místem. Jeho atraktivita ještě vzrostla v roce 1933, kdy zde byla postavena dřevěná výletní restaurace. Upravené lesní cesty od ní tehdy vedly k řadě zajímavých skalních útvarů v okolí. Ještě v 80. letech 20. století chata sloužila jako rekreační středisko, ale v letech 1998 a 1999 dvakrát vyhořela, takže dnes z ní zůstaly už jen opuštěné trosky. Z temene skalního ostrohu je krásný výhled na sloupské údolí se skalní poustevnou a souvislé pásmo zalesněných kopců Lužických hor na západním a severním obzoru. Nejnápadnější z nich je kuželovitý Klíč, ale můžeme zahlédnout i vzdálenější Luž, Jezevčí vrch nebo Hvozd. V lese na jihozápadním úpatí ostrohu jsou pozůstatky bývalého sloupského lesního divadla.

Slavíček je výrazný čedičový vrch (535 m), strmě vystupující z nižší pískovcové plošiny asi 1,5 km jihovýchodně od Sloupu. Jeho jméno bylo podle místní tradice odvozeno od hvízdání větru ve skalních slujích na úpatí, které prý připomínalo zpěv slavíka. Vrcholový kužel kopce je porostlý převážně bukovým lesem a po jeho temeni probíhá čedičová žíla, tvořící asi 200 m dlouhý skalnatý hřbítek s patrným rozpadem horniny do vodorovných nebo vějířovitě uspořádaných sloupců. Na západním konci hřbítku je u sestupové cesty do Sloupu skála s pěkným vějířem čedičových sloupců, připomínajícím ocas ležícího ještěra. Také na severním svahu kopce vyčnívá několik čedičových ostrohů, mezi nimiž je asi 15 m vysoká kuželovitá skalní věž, zvaná Bílá paní. Je tvořena vodorovně uspořádanými čedičovými sloupky a uprostřed má zaškrcení, díky němuž připomíná ženskou postavu. Kdysi prý byla skála natřena vápnem k zesílení strašidelného vzhledu.

Samuelova jeskyně - Kousek v lesích nad Sloupem v Čechách se nachází místo, které jistě stojí za zhlédnutí. Jedná se o jeskyni, která dostala své jméno po poustevníkovi Samuelovi, který ji na začátku 18. století vyhloubil a následně ji i obýval. Živil se přitom jako výrobce brýlí a dalekohledů. Po zhruba 20 letech přesídlil na nedaleký Sloupský hrad a jeskyně od té doby zůstala prázdná.
Samotná jeskyně se skládá ze dvou místností, kdy první sloužila jako kuchyně& a ta druhá byla obytnou místností. Do dnešních dní tak můžou návštěvníci obdivovat obydlí poustevníka tak, jak v něm v 18. Století žil. Od Samuelovi jeskyně se návštěvníkům nabízí nádherný výhled na Sloupský hrad. Dle našeho názoru není působivějšího pohledu na něj.
K Samuelově jeskyni se dostaneme, vyrazíme-li od Sloupského hradu přes hlavní silnicí a budeme-li pokračovat po žluté turistické značce. Následně z ní odbočíme vpravo a po mírném stoupání dorazíme k jeskyni. Celkem je cesta dlouhá od hradu zhruba 1 km. Vzhledem k tomu, že ve Sloupu je výborné značení místních zajímavých míst, pomůžou nám i místní cedule k bezproblémovému nalezení jeskyně.

Hrad a poustevna Sloup - Ve skalách bylo objeveno při průzkumech mnoho nálezů, dokládajících zdejší pravěké osídlení lidmi z pozdní doby kamenné a později Germány. Samotný hrad postavili asi v 13. stol. Ronovci, (zmiňován je roku 1290 Čeněk z Ojvína a brzy se jej ujala jejich příbuzenská větev pánů Berků z Dubé. Ke konci období husitských válek (uvádí se rok 1427) se na hradě usídlil loupeživý rytíř (lapka) Mikeš (či Mikuláš) Pancíř ze Smojna. Pod ochranou pánů z Vartenberka i odtud podnikal loupeživé výpravy do Lužice. V roce 1444 odvetná výprava vojska z Lužice znamenala obléhání hradu, nicméně dobyt nebyl. O rok později další výprava hrad znovu oblehla, obránce nechala vyhladovět a nakonec jej vypálila. Mikeš sice lužičanům slíbil, že hrad neobnoví, vojska odešla a on během tří let hrad obnovil a ve svých loupeživých výpravách okolím pokračoval. Roku 1455 jej předal svým synům. Na počátku roku 1471 jej koupili znovu Berkové z Dubé. Během třicetileté, roku 1639 byl zničen švédskými vojsky vedenými generálem Banérem a pak již obnoven nikdy nebyl.
V roce 1679 Sloupské panství včetně skály ze zbytky hradu získal Ferdinand Hroznata z Kokořova a skalní suk věnoval poustevníkům. Postupně se jich tu vystřídalo šest. Prvním byl stavitel Konstantin, který celou stavbu navrhl. Po něm zde poustevničil malíř Václav Rincholm, autor slunečních hodin na skále. Po smrti Ferdinanda Hroznaty roku 1708 byly další stavební práce zastaveny, v té době zde byl poustevníkem Václav. Vnitřní zařízení kaple bylo přeneseno do nového kostela sv.Kateřiny v obci. Novým vlastníkem Sloupu se stal Štěpán Vilém Oldřich, i on pokračoval v úpravách skály, nechal vysekat terasy na jižní a východní straně skály. V roce 1780 panství převzal Filip Josef Kinský. V roce 1785 byla i zdejší poustevna úředně zrušena císařem Josefem II. Postevníci zde žili 102 roků. Kinský ji pak upravil na výletní místo pro své hosty, přenesl hlavní vchod na jihovýchod a nechal upravit malý parčík. Mezi návštěvníky jsou zaznamenána jména arcivévodů Františka Karla a Štěpána Habsburského , saského krále Friedricha Augusta, roku 1847 zde byl i se svými bratry budoucí císař František Josef I. Rod Kinských zde zůstal až do roku 1940, po smrti Augusta Františka Kinského poustevnu i obec převzal šlechtic Vilém Emanuel Preysing. V roce 1945 mu byl majetek zkonfiskován a skála zůstala opuštěná. Roku 1953 byl skalní objekt prohlášen kulturní památkou.

Modlivý důl je asi 1 km dlouhé romantické skalnaté údolí, hluboce zaříznuté do pískovcových skal pod Slavíčkem a Tisovým vrchem na severovýchodním okraji Svojkova.
Skalnatá rokle se původně nazývala Smolný důl (Pechgraben), protože zdejší uhlíři měli vedle milířů i smolné pece, v nichž vařili kolomaz. Teprve později zde vzniklo poutní místo, o jehož původu se vyprávěly různé pověsti. Podle jedné z nich tu dobrovolně zemřeli rytíř Jaroslav ze Svojkova s dcerou sládka z Velenic, kteří se velmi milovali, ale rytířovi rodiče jim jejich lásku nepřáli. Jiná pověst vypráví, že tu jeden selský chlapec zabil svého soka v lásce.
První obrázek, znázorňující loučení Panny Marie s Ježíšem, tu prý na strom pověsil roku 1704 jistý dělník Melzer, pracující jako pomocník ve svojkovském pivovaru, aby zaplašil prokletí ponurého místa. Vrchnost pak nechala hustý les trochu prosvětlit a u obrázku se začali zastavovat pocestní. Časem se rozšířily zprávy o zázračně vyslyšených modlitbách a když zde došla v roce 1772 vyslyšení svých proseb svobodná paní von Czerwelli ze Svojkova, dala z vděčnosti zřídit dřevěnou kapličku, do níž byl Melzerův obrázek přenesen. Počet návštěvníků ale stále rostl a z okolí sem mířila i celá procesí. Koncem 18. století byla proto dřevěná kaplička snesena a hraběnka Alžběta Kinská nechala vytesat novou kapli do skalní stěny. Vytvořil ji svojkovský zedník Josef Sacher.
Sloupský farář a vrchnost ale poutě do Modlivého dolu odmítali jako modlářství a nechávali odtud proto odstraňovat svaté obrázky i tabulky s poděkováním za vyslyšené prosby. V září 1806 dokonce biskupská konzistoř v Litoměřicích nařídila, aby z kaple byly odstraněny sochy Ježíše a Panny Marie. Vzápětí ale obě sochy z kaple zmizely a teprve po několika měsících byly nalezeny ukryté v jedné z odlehlých roklí. Odtud pak byly slavnostně přeneseny do Sloupu a 26. července 1807 vystaveny v tamním kostele. Od té doby velké poutě ke skalní kapli ustaly a lidí sem přicházelo stále méně. K opětnému obnovení poutí do Modlivého dolu došlo až za epidemií cholery v letech 1832 a 1850, kdy sem směřovala prosebná procesí i z České Lípy.
V roce 1836 bylo průčelí kaple vyzdobeno gotickým portálem, který vytvořil sloupský sochař Antonín Wagner. Uvnitř kaple byl umístěn pozoruhodný milostný obraz Panny Marie od malířky Eugenie Hauptmann-Sommerové a na stromech kolem kaple visely svaté obrázky. Náboženský kult se zde od počátku silně prolínal s divokou krásou romantického údolí. Postoj církve ke zdejším poutím se ale změnil teprve koncem 19. století, kdy byla kaple zasvěcena Panně Marii Lourdské, a její vnitřek byl roku 1903 upraven na lourdskou jeskyni. I potom sem směřovala procesí z širokého okolí a modlit se sem chodil i bývalý císař Ferdinand V. při svých projížďkách ze zámku v nedalekých Zákupech.
Podél cesty ze Svojkova byla ke kapli upravena křížová cesta a dále k východu vedlo dlouhé schodiště k oratoriu na konci rokle. Byl to uměle vytesaný skalní výklenek s pískovcovou plastikou Ukřižování od sloupského sochaře Josefa Maxe staršího.
Po 2. světové válce bylo poutní místo z větší části zničeno, takže dodnes zůstala zachována jen skalní kaple a prázdný výklenek oratoře.

Nový Bor -  brána Lužických hor, město skla, zeleně a zahrad. Právě tyto přívlastky nejlépe charakterizují atraktivitu Nového Boru. První mu dala do vínku příroda, další získal ve své krátké, ale svým způsobem jedinečné historii.
Město leží 360 m n.m. a jeho osud byl již od konce 17. století spojen se sklářským průmyslem. Vzniku sklářské výroby a dalšímu vývoji napomohla výhodně zvolená poloha při císařské silnici Praha – Rumburk – Žitava (1753) a zhruba o sto let později i železnice (1869). Město je položené do zalesněné, kopcovité krajiny podhůří Lužických hor, takže poskytuje mnoho možností letní i zimní turistiky. Hlavní architektonickou památkou je chrám Nanebevzetí Panny Marie z 18. století se vzácnými rokokovými varhanami, přenesenými sem z pražského kostela sv. Karla Boromejského. Historický vývoj města je úzce spjat s Marií Terezií a hrabětem Josefem Kinským, z jehož popudu právě Marie Terezie povýšila dne 26. února 1757 Nový Bor na město. To se tak stalo ve své době jedním z nejmenších a nejmladších měst na severu Čech. Už roku 1754 se v Boru ustavila první kompanie obchodníků se sklem, která působila až do roku 1835 a pomohla městu získat světovou sklářskou proslulost. V současné době v Novém Boru pracuje několik sklářských hutí, řada malíren, sklářských studií a sklářských výtvarníků. Největším sklářským závodem je sklářský kombinát (od roku 1967) Crystalex. Je možné shlédnout sklářské muzeum, několik galerii, případně navštívit i některé sklářské studio.
Nejstarší městská škola se nacházela v Liberecké ulici čp. 68, dnes se zde nachází pekařství. První parní a vanové lázně otevřel František Fluch v Novém Boru roku 1882 na Nádražní třídě (dnešní Husově). Lázně fungovaly až do 1. světové války. Stavby nových městských lázní se ujal architekt Dittrich. Lázně byly otevřeny roku 1910 v Schillerově ulici a nesly název : „Císařské jubilejní lázně“ Nový Bor se tak jako jediný mezi severočeskými městy mohl pyšnit moderními lázněmi.
Město je známé i Rumburskou vzpourou v květnu 1918, která byla pod městem ukončena porážkou a následně popravou 7 účastníků za plotem Lesního hřbitova. Dnes tu stojí žulový památník a na hřbitově v jeho blízkosti je sedm hrobů se jmény popravených. Více informací včetně brožury naleznete v sekci Život ve městě - Turistický ruch – Zajímavosti Nového Boru a okolí.
V poválečném období 1945-1989 zaznamenalo město výrazný odsun místního německého obyvatelstva a přistěhování českého obyvatelstva z vnitrozemí. V druhé půli 20. století začala výstavba panelových domů a počet obyvatelstva začal v 70.-80. letech výrazně růst.
Turistické zajímavosti v Novém Boru:
Sklářské muzeum Nový Bor - ve své expozici představuje sbírky hutně tvarovaného, broušeného, rytého a malovaného skla od 17. století do současnosti, doplněné o modely sklářských dílen. Mimo stálých sbírek muzeum představuje veřejnosti i výstavy současných sklářských řemeslníků a výtvarníků.
Na třídě TGM sklářské centrum AJETO s ukázkami sklářské výroby, restaurací a galerií.
Palackého náměstí – městská památková zóna - empirové a biedermeierovské domy, galerie sklářské školy.
Lesní hřbitov – první svého druhu v Čechách z roku 1907. Koncem jara zde rozkvétají stovky rododendronů. Místo odpočinku popravených českých vojáků - účastníků Rumburské vzpoury z roku 1918.
Navrátilův sál – jedinečný sál se stropními malbami z dílny významného českého malíře romantismu Josefa Navrátila.
Budova pošty – architektonický skvost města – secesní budova z roku 1904.
Chrám Nanebevzetí Panny Marie – kostel, který získal svou dnešní barokní podobu po přestavbě během let 1786 – 1788. Najdete zde starobylý zvon z roku 1606 a vzácné varhany.
Socha Panny Marie – nejstarší chráněná památka ve městě z 18. století (dílo F. Wernera), umístěna za kostelem Nanebevzetí Panny Marie.
Památné stromy - památná Lípa v Horových sadech, památný Dub na Palackého náměstí a skupina památných stromů u nám. Míru – tzv. alpinum. Další vzácné stromy v městském parku a na lesním hřbitově.
Další tipy: kostel Svatého Ducha v městské části Arnultovice, sportovní hala, stadion, koupaliště, galerie, kino, letní kino, divadlo, tradiční kulturní akce např. sklářské trhy, sklářská sympozia, soutěže sklářských uměleckých řemesel apod.
Podrobnosti k jednotlivým zajímavostem Nového Boru a okolí naleznete v sekci Život ve městě - Turistický ruch – Zajímavosti Nového Boru a okolí.
Turistické zajímavosti v okolí Nového Boru: hora a přírodní rezervace Klíč, Údolí samoty, Havraní skály mezi Novým Borem a Radvancem, Skalní hrad a Lesní divadlo ve Sloupu v Čechách, Modlivý důl u Svojkova, Panská skála a Sklářské muzeum v Kamenickém Šenově, Muzejní železnice Česká Kamenice – Kamenický Šenov, Hasičské muzeum v Novém Oldřichově atd.

« nahoru