Zážitky i obrázky z trasy C (většinou společné s A):
  Zpočátku to v pátek nevypadalo moc optimisticky, ale šlo to. Trochu foukalo, trochu byla mlha, trochu něco padalo - spíš voda. Dojeli jsme za tmy, unavení, ale šťastní.
  Střední partie fotek je z ustředění. Počasí nám celkem přálo. Posuďte sami: vítr mírný, teplota kolem nuly, nic nepadalo. Kdo se dobře nabalil, tomu ani nebyla moc zima. Jednotlivé trasy připravovaly tabuli pro protijezdce - A pro B, B pro A, C pro D, D pro C. Oheň se po delším přemlouvání rozhořel, spanilí jezdci se radostně vítali, zdravili se a připíjeli. K tomu hrála jako obvykle hudba a někteří i tančili. To vše v malém řídkém březovém hájku.
  Následuje několik fotek z cesty od ustředění k noclehu. Sníh byl krásný, nebe též, prostě bylo to poetické. Závěr byl opět potmě a úplný závěr přibližně dva km po žluté značce po zasněžené lehce umrzlé cestě do nepříliš prudkého kopce. Ty dva km byly nekonečné a myslím, že výraz "po žluté" se ještě nějakou dobu bude na trase C používat.
  Na další fotce je skoro celá trasa C a na poslední (?) krušnohorská magistrála jak vypadala v neděli (alespoň pro trasu C). Až na malé výjimky jsme šli všichni celou cestu pěšky. Protože pěšky se neujde tolik, kolik se dá ujet na lyžích, domluvili hejtmani s řidičem autobusu, že pro nás přijede o několik kilometrů blíž. Ironií je, že
autobus na této cestě uvízl ve sněhu a nemohl ani dopředu, ani dozadu. Ke všemu byl kloubový, takže couvat se s ním nedalo. Ale nakonec to dobře dopadlo - cestu prohrabal traktor s radlicí a ten nás také za
jistý příspěvek protáhl kritickým úsekem. Vyráželi jsme za tmy a moc teplo nám nebylo. Autobus topil jen mírně a v motoru bouchalo. Asi v půli cesty do Prahy autobus odbouchal a museli jsme si počkat na
náhradní. Ten ale přijel celkem brzy, takže jsme v jedenáct hodin byli v Praze.
Pavel Vilim