29. lesní hry proběhly za krásného slunečního počasí tradičně v polovině září na utajeném místě- tábořišti pod hradem Sion kousek od Kutné Hory. Téma odpovídalo místu -Husitské války. Boží bojovníci zápolili bez ohlednu na věk a pohlaví jako lvi. Účast nebyla největší – necelá kopa válečníků. Dříve narození byli naprosto výjimečně na TAKové akce v menšině.
Vypadá to, že se snad někteří lesních her bojí, nebo slyšeli různé a hrůzné nepodložené skazky o nočních štvanicích. Ale pořadatelé jsou v posledních letech „rozumní“ a nechtějí si zničit účastníky zájezdu hned na začátku.

Lesní hry začínají tak, že se jede neznámo kam.Letos začaly obzvlášť dobře, už v Praze u vlaku se ztratil jeden z hejtmanů.. Zjistilo se to až při výstupu, kdy zbyl jeden opuštěný bágl, housle a družstvo . A protože husité odevzdávali při příchodu do Tábora veškeré cennosti, neměl ten chudák ani mobil, aby zavolal svůj oddíl na pomoc. Ale ani tak nepropadl panice a přes výpravčí v Praze a v Kutné Hoře podal zprávu velitelům . Při řízku za něho družstvo zapálilo svíčku a zapělo namísto chorálu pochod padlých revolucionářů (v tom zmatku si popletli dobu). O dobrou pověst zdatného vojevůdce nadobro přišel a ještě dostal trestné body. Přesto, anebo právě proto, dovedl nakonec své družstvo až k vítěznému konci. Ještě při zpáteční cestě byl terčem šprýmařů, kteří ho nechali podvakrát vyvolat nádražním rozhlasem.
I na chorály došlo. Večer při ohni soutěžily pěvecké sbory o nejlepší píseň . Tentokrát ale nezvítězil tklivý popěvek Ktož sú boží bojovníci , ale jednomyslně veselá píseň napsaná na melodii „My jsme žáci z 3.B“. Všechny oddíly nakonec zvládli naprosto nové discipliny jako hod koštěpem, střelbu vlastnoručně vyrobeným prakem, lukem či doopravdickou kuší, šplh po provazovém žebříku, stavění palisád i kupčení s příslušnicemi nepřítele. Podmínky byly tvrdé- a ke všemu ještě k obědu byla bramboračka a hrachová kaše.

Prostě se to povedlo. Žezlo na příští 30.ročník převzala tentokrát bez přemlouvání trasa 26 a vyhlásila hned i téma – 30. léta v Chicagu.

Za pořadatele – trasu 17 a 18 (pouze já s oporou své rodiny) sepsala Lenka Borgesová

V ítězný chorál Viklefovců:

My sluhové booží,
Známe svoje zbooží,
My je levně nedáme,
Svých děvek si vážíme.

V kuli často hvíízdá,
Když je dámská jíízda,
Přikázání nedbaje,
Odolati chyba je.

Je nám teplo na líce,
Na nohy i na ruce,
Pod námi plá hranice.

« nahoru