Pod hlavičkou TAKu z Prahy vyjela 20-ti členná skupina rychlíkem Excelsior na noc 25.1.2007: Zdeněk Cejp, Jiří Čada, Martin Čech, Tomáš Černý, Jitka Dušová, Honza Urbančík, Blanka Chvojová, Jirka Šustera, Hana Kocková, Marie Kuhajdíková, Míša Musil, Věra Musilová, Pavel Stulík, Marie Stulíková, Radek Štolfa, Víťa Rouček, Petr Temml, Luboš Ulč, Marcela Kobíková, Radek Gregor

Přesto, že z Prahy jsme vyjeli na čas, tak do Vrútek jsme přijeli s 3 h zpožděním a museli improvizovat transport do Štúreckého sedla, neboť nám odjel přímý autobus z Vrútek. Popojeli jsme do Martina a tam jsme potkali náhodou partu Martiňáků , chystajících se také vyjet nahoru. Po družné debatě, jsme nastoupili do autobusu směřujícího do B. Bystrice přes Štúrec, odkud jsme se již vypravili na cestu nádherným prašanem do Král. Studni. Padající sníh nám dělal naděje na možný přejezd po sněhu. Ale příroda se činila více než bylo zdrávo.

1. den sobota 27.1.
Holé hřebeny Velké Fatry pouštěly následující den vítr do našich řad tak silně, že jsem vzdali pokračování výstupu na Križnou a vraceli se zpět na Štúrec. Pořadatelé zorganizovali přesun do Necpalské doliny skříňovým náklaďákem (něco ve stylu „asijských uprchlíků“). Necpalskou dolinou jsme dojeli a vystoupali již za noci na Borišov.

2. den neděle 28.1.
Po ránu nám opět udělalo škrt přes naše plány počasí vítr (až 100 km/h na Ploské) s mrazem (kolem – 10 o C). Vedoucí rozhodli nepokračovat a tak jsme netradičně jeli stejnou cestou do Necpal. Sešup od chaty pod Borišovem byl fantastický: přemíra sněhu (místy až nad kolena při jízdě na běžkách) umožnila jet šusem s přirozenou brzdou (hradba sněhu před nohama). Dolinou už to byl pěkný sjezd ve stopě (ca 10 km). V Necpalech nás čekal mini autobus (pro ca 20 lidí) a nás 27 se tam s baťohama a lyžemi naskládalo až autobus praskal ve švech. Dojeli jsme s autobusem do Podsuché a tam po krátkém osvěžení v hospůdce přesedlali na vojenskou Tatru, která nás dovezla na Smrekovici. Zde byla fantastická Čína (vichr, plno nového sněhu) a žádné osazenstvo. Při menším výletu (průzkumu) jsme zjistili, že se tvoří obrovské sněhové jazyky a hodně stromů je v poloze jen spadnout ! A tak nezbývalo než se věnovat zábavě v místní kolibě s vlastní muzikou, zpěvem a i hrátkami (Ostře sledované vlaky...). Obstáli jsme se ctí.

3. den (pondělí 29.1.) :
Nevybočil z nepříznivého počasí předchozích dnů, nebezpečí padajících stromů, velké množství sněhu a k tomu ještě vichr.... Rozhodnuto jedeme zpět na lyžích do Podsuché. Cesta dolů byla nádherná, museli jsme jen dávat pozor na protijedoucí frézu a několik aut. Restaurace v Podsuché nám poskytla občerstvení a prostor na převlečení. Pak již přesun do Ružomberoku a v naší oblíbené restauraci Casanova (bývalý klub důchodců) jsme dočkali večera při konzumaci místních lahůdek. Zpáteční rychlík do Prahy byl bez zpoždění a tak jsme se v brzkém úterním raním čase rozjížděli k domovům a plánovali další výjezd na Spanilku (v pátek 2.2.).

Závěrem: I když jsme vyjížděli z Prahy s obavou, zda bude vůbec sníh, tak nás přemíra nového sněhu zaskočila. Nemohli jsme ani uložit věnečky našim kamarádům na Suchém ( Mileně Řezníčkové a Ivanovi Štefkovi) – zajistí to Martiňáci později.

Ještě něco ze statistik 50-ti ročníků:
Z celkového počtu účastníků ( 4 531) jich bylo nejvíce z Martina (789) a pak z TAK Praha (432)!!! Z Takových jednotlivců:
Julius Csontó a Pavel Stulík 21 x, Petr Temml 19 x, Marie Stulíková 11 x, Láďa Dolejší, Tonda Peterka a Míša Borges 10x.

Sepsal: Pavel Stulík

« nahoru