|   | 
     
         
          |  
                 
              podzimní 
              tancovačka 14.10.2005 - pokyny  | 
         
       
      
        Podzimní tancovačka  
           
          TAK se podařilo obnovit tancovačky! 
              TAKové pruhy, to byla pěkná móda... Vyhrabte pruhované 
          modely (zejména viditelné součásti oděvu, skryté se ale hodnotí též), 
          na směru pruhů nezáleží, a sejdeme se v pátek 14.10.2005 v 19:00 
          v Kulturním sále na nádraží Franze Josefa. Přístup do sálu 
          je z chodby, kde je Fantova kavárna. K tanci a poslechu hraje band „Velkého 
          Ládi Švestky“. Neváhejte a vyměňte pouhých 100,- Kč za rezervačenku 
          co nejdříve, nejlépe na zářijové schůzi. S námořnickým pozdravem „pruhům 
          zdar“ 
           
          Jirka Klíma 
       
         
        Hlavní nádraží - Wilsonovo   
          Praha 2 - Nové Město, Wilsonova 8, čp. 300/XII 
          V 2. polovině 19. st. se rodil pražský železniční uzel. Společnost Dráhy 
          císaře Františka Josefa I. měla za úkol propojit již existující tratě 
          s novým spojením mezi Prahou a Vídní a propojit i tehdejší pražská nádraží 
          (dnešní Masarykovo a Smíchovské). Takový úkol mohlo plnit jen nové nádraží. 
          V r. 1869 začaly práce za městskými hradbami mezi Koňskou a bývalou 
          Špitálskou branou. V r. 1871 zde byla dokončena stavba vznosné budovy 
          nádraží v novorenesančním slohu podle návrhu architektů Ignáce Ullmanna 
          a Antonína Barvitia se jménem nádraží Františka Josefa I. 
          14. prosince 1871 přijel po nové trati první vlak z Vídně a přivezl 
          9 cestujících. Zpočátku jezdilo mezi Prahou a Vídní 6 osobních a 2 nákladní 
          vlaky za den, přičemž cesta z Prahy do Tábora trvala 3 hod. 46 min. 
          Během několika let nádraží získalo spojení se všemi drahami ústícími 
          do Prahy a počet osobních i nákladních vlaků rychle rostl. Nádraží již 
          nestačilo, bylo třeba vybudovat nové ústřední nádraží pro osobní dopravu 
          v Praze. 
          Fantova budova 
          V soutěži zvítězil v r. 1899 arch. Josef Fanta. V letech 1901 - 09 se 
          za plného provozu stavěla nejen nová budova, ale probíhala i rekonstrukce 
          kolejiště, podchodů a hal. Kolejiště o rozměrech 235 x 76 m bylo zastřešeno 
          dvěma ocelovými obloukovými konstrukcemi o rozpětí 33,3 a výšce 18 m 
          (autoři ing. J. Marjanko a R. Kornfeld). 
          Fantova budova, které se pro její vzhled říkalo "zámecké nádraží", 
          se zachovala dodnes. Je postavena v tehdy oblíbeném bohatém secesním 
          slohu. Má kopulovitý vestibul vyzdobený sochaři Františkem Kraumanem, 
          J. Pikartem, Bedřichem Šimonovským a malířem J. Fröhlichem. Po stranách 
          jsou dvě věže zdobené alegorickými plastikami Stanislava Suchardy a 
          Hanuše Folkmanna. Na jižní věži s hodinami vytvořil Čeněk Vosmík sochy 
          Géniů držících zeměkouli. Dekorativní sochařskou výzdobu fasády i interiérů 
          doplnil Ladislav Šaloun, nástěnné malby dvorských místností provedl 
          Václav Jansa a Viktor Stretti. Po stranách vestibulu jsou dvě patrová 
          křídla, v nichž jsou restaurace, kanceláře provozu a ubytovna, v pravém 
          křídle je reprezentační sál a bývalý císařský, dnes prezidentský salonek 
          se secesním vybavením a dekorací stěn (dřevěné obklady, malby, štuky, 
          zrcadla). 
          Před nádražím byl Vrchlického sad, založený 1876 zahradníkem Ferdinandem 
          Malým a upravený Františkem Thomayerem. Značná část překrásného parku 
          s jezírkem a skalkou musela ustoupit stavbě nové odbavovací haly v letech 
          1972 - 79 podle projektu Josefa Dandy, Jana Bočana a Aleny a Jana Šrámkových. 
          Došlo ke spojení Fantovy secesní budovy s novou architekturou, která 
          převzala hlavní zátěž odbavení tisíců cestujících. Hala o rozloze 18 
          200 m2 je z kovu a skla, keramické obklady stěn navrhla Helena Samohelová, 
          informační systém Jiří Rathouský. Z haly jsou vstupy do metra trasy 
          C stanice Hlavní nádraží, která byla otevřena v r. 1974. Nad halou vede 
          severojižní magistrála, jejíž oba směry se zde spojují. V letech 1983 
          - 89 byla také dokončena stavba třetího vinohradského tunelu a v r. 
          1993 a 94 přibyla tři další nástupiště. V r. 1990 byl do názvu Hlavní 
          nádraží připojen doplněk Nádraží prezidenta Wilsona. Při té příležitosti 
          zde velvyslankyně USA Shirley Temple-Black odhalila jeho pamětní desku 
          v hale. 
          Názvy nádraží 
          Nejdříve se nádraží jmenovalo nádraží Františka Josefa I. 
          S příchodem republiky bylo nádraží přejmenováno v r. 1919 na Wilsonovo 
          a v r. 1928 byla v parku před nádražím odhalena socha Woodrowa Wilsona. 
          Za protektorátu Němci pomník odstranili a název nádraží změnili na Hlavní. 
          Po válce se do r. 1948 vrátil název Wilsonovo, který byl za komunistů 
          opět změněn na Hlavní. 
          V r. 1990 byl do názvu Hlavní nádraží připojen doplněk Nádraží prezidenta 
          Wilsona. Při té příležitosti zde velvyslankyně USA Shirley Temple-Black 
          odhalila jeho pamětní desku v hale.  
       
      « 
        nahoru   |