Tak se to zas podařilo. Po loňském výpadku způsobeném zřejmě kumulací zdravotních aj. událostí hlavních aktérů se opět sešlo několik statečných, kterým se už stýskalo po celodenním souznění se zimní přírodou. Prý to byla 31. Nora !
    Z avizovaných cca 10 osob včetně dvou žen jsme se sešli v pátek 25. 2. brzo ráno na Florenci tří – Mirek Podolák (6), Lojza Bláha (4) a Tomáš Souček (20). Cíl – Český les od České Kubice kam to do pondělka vyjde.
    Z Domažlic do Kubice v mezinárodním jednovozovém motoráčku byla přesila policie: 2 čeští a 2 němečtí a my tři – všichni se tvářili přátelsky. Hned zkraje byla stopa a pod Čechovem dokonce strojně udržovaná trať – prý dělaj Němci okruhy. Takže první nesení plných batohů bylo snazší. Potkali jsme pár sportovních běžců – byli to poslední lidi na lyžích za celou Noru.
    První nocleh byl v sedle před Haltravou – sněhu spousty, práce pro obě lopaty dost – vyhrabat na oheň a jamky pro spaní. Horší bylo rozdělat oheň, protože všude všechno bylo obaleno ledem, takže i suché větvičky byly ve dřevě vlhké – málem katastrofa nebýt svíčky. Noc byla dobrá, asi kolem minus 10, Mirek nás musel ve čtvrt na devět tahat z „postelí“.
    Po teplé snídani a příjemném prohřátí u ohně jsme kolem půl 11 vyrazili. Za Závistí končili stopy a začalo prošlapávání v metrovém sněhu. Na tyto situace se těšil Tomáš a zhusta prošlapával stopu a nikoho nechtěl pouštět před sebe. Z 850 m n.m. jsme spadli cca na 500 a to samé jsme zase šlapali večer nekonečným stoupáním na svahy Pleše. Tady poblíž opuštěné vojenské posádky jsme se ubytovali pod rozložitým hustým smrkem. Vypadalo to komfortně, ale ráno jsme se probouzeli lehce zaváti sněhem, který nafoukal z boku ledabyle postavených přístřešků.
    Pokračovali jsme v nepříjemném bočním větru v pláních beze stop. Rekonstruovaná restaurace na Pleši mívá otevřeno v So a Ne do 14.2. a od 26.3. – tak jsme nemuseli řešit toto případné lákadlo v tom hrozném počasí. Kromě toho Mirek spěchal na vlak, protože byl odmobilován k nějakému pracovnímu průseru za milion. Někde u Eisendorf. Hutě jsem viděli originál bobry ohlodané stromy ještě stojící – úžasné na to koukat v lesích.
    Před Rozvadovem spousta prohrabaných cest, otočili jsme to směr hřeben Diana od Přimdy. Noc byla nejstudenější asi – 15, oheň ale večer a ráno vše vyřešil.
    Ráno a den slunečný byl odměnou a tento den byl v opuštěné krajině sněhového království nejkrásnější. Zážitkem byla i nezřícená zřícenina kostela sv. Apolena prorostlá za desetiletí statnými stromy.
    Na popolední vláček z Třemešné jsem se už těšil pro bolest palce ve scvrklé botě jako důsledek nezvládnutého sušení na ohni. Tekla tam voda, bylo mýdlo, ručníčky a teplo – krásná hodinová rekonvalescence.
    Poslední dvojtečkou byla v Plzni pica a pravý točený gambáč a pak žlutý autobus Student Agency se stewardkou roznášející zdarma tisk a nápoje, s pohodlnými opěrkami, klimatizací a možností pustit si do sluchátek jeden ze šesti programů. Snad náš ohňový odér nikoho příliš neobtěžoval.
    Kromě pár lyžařů na začátku jsme potkali na horách jen 2 dřevorubce, 2 šlapky, 2 policajty a jednu normální ženu co šla do práce. Mezi více méně zanedbanými staveními v každém sídle či polosamotě, kde vedla silnice do Německa, kralovali Non stop Night cluby – ekonomicky je to OK - prodáváme maximum lidské práce, že?

Ne úplně všechno zapsal Lojza Bláha 4

« nahoru