Převzato: 2002-09-12 Čas strašně letí. Snad právě proto je třeba se někdy zastavit a ohlédnout. Tentokrát za letošním Rakousko-uherským bálem.
Zúčastnila jsem se co by předtančící už mnoha TAKových bálů, ale ten letošní – no posuďte sami.
Už sám nácvik byl sice opět povedenou taškařicí, ale o hodně složitější než v minulých letech. Nebo se mi to jen zdá? Ale bál byl zdařilý a zbývá vyslovit hned několik díků.
V prvé řadě se patří vyslovit dík Pavlovi Stulíkovi, majícímu enormní zásluhu na tom, že vůbec k předtančení došlo. On to byl, který přemluvil choreografku Janu Dohnalovou, aby do toho šla…a v průběhu nácviku byl fakt holka pro všechno – zajišťoval vše od sálu až po vstupenky.
Hned v závěsu patří dík Janě – „v hodině dvanácté“ se nejen výborně vyrovnala s tématem, ale je i vlastníkem bezbřehé trpělivosti, která se mísí s laskavostí a dalšími jejími kladnými vlastnostmi. S místy hodně hlučným „materiálem“ dovedla tento ke zdárnému výsledku.
Další dík je třeba nasměrovat k podnikavému statkáři Honzovi Slabému, který se ukázal být pozorným hostitelem na svém velkostatku v Podsedicích. Konalo se zde výjezdní taneční soustředění. Obětavě se staral o hosty, např. zajistil „večerní“ hospodu na nácvik, v noci přikládal do krbu, abychom nezmrzli (2°C v baráku po ránu), se suverenitou jemu vlastní zvládl hravě i roli kastelána a znalce okolí, zavedl nás do úžasné hospody v Třebenicích s vlídným panem hostinským a bezchybnou krmí.
S citlivostí a vkusem jemu vlastním vytvořil autor velmi vkusné vstupenky a plakáty. Dík Jirkovi Bubeníčkovi.
Úplně naposled dík předtanečníkům.
Myslím, že během nácviku se sešel různorodý spolek s neutuchajícím smyslem pro humor, z něhož se Janě nakonec podařilo uplácat docela kompaktní celek. Docházka často postrádala sice morálku, smysl pro odpovědnost se dostavil až těsně před bálem!!! Letos poprvé byla uvedena v život novinka: již zmíněné výjezdní taneční soustředění. Doufejme, že to nebylo naposled. Během nácviku si přišli na své i tančící písaři. Letos se rozrostli a jejich poznámky posloužily tam, kde mnozí sváděli nerovný souboj s pamětí. Rozmanitost nápadů všech předtančících, zejména pokud jde o oblečení, rozhodně přispělo opět k ojedinělému, řekněme kulturnímu, zážitku.
Letos se bohužel nezúčastnila omladina, tvořící vždy koření popisované atrakce. Snad příští rok …
Pak je potřeba poděkovat lidu TAKovému i neTAKovému; bez vytvoření bezvadné atmosféry by premiéra s derniérou prostě nebyly to pravé.
Třešínkou na dortu se pak stalo zpracování videa. Natočil převážně Pavel Chour, sestříhal a titulky obdařil Jirka Klíma, na CD přenesl Jirka Kostrba. Díky, pánové.
Fotek se sešlo několik habadějů; k nejlepším jistě patřily ty vytvořené za pomoci kamaráda Honzy Mentbergera, kterému zároveň vyslovuji DÍK za laskavé předtančovací partnerství.
Dík a omluva patří všem, na které jsem snad zapomněla.
Za chvíli je tu další bál!
Alena
Podráská
Chceš-li, pošli své připomínky, komentáře apod. buď e-mailem na adresu
almanach@takpraha.cz nebo pomocí přiloženého formuláře,
kam piš raději bez diakritiky...