Jako účastník zájezdu na Shnilou jízdu posílám pár postřehů.
 Sportovně byla skutečně shnilá. Nebyl sníh, respektive ty zbytky, které jsme potkávali, byly prakticky nelyžovatelné. Mlha se držela celé 2 dny, viditelnost se měnila od 4 do 16ti, někdy i 50ti metrů. Výlet byl tedy pěší, Německem na Cínovec, pak zpátky domů do Dubí a vláčkem do chalupy (cca 20 km). Kdybychom chodili kolem baráku, vzhledem k viditelnosti by to vyšlo nastejno!
 V neděli jsme šli na Nové Město (cca 12 km) do krásné hospody U studánky. Dvě holky, servírky, o něco mladší než my, nám předvedli hospodský koncert, který byl z naší strany oceněn propitím záloh v šampaňském. Společensky byla shnilka na velmi vysoké úrovni. Hrálo se cestou i večer, dokonce jsme si trsli v rytmu diska.
 Jedinou lyžařkou byla Jana Ježek ze 4ky, která objevila na německé straně udržovanou biatlonovou trať, k níž došla pár km pěšky a tam se proběhla, říká, že 30 km.
 Jinak mám z celé akce TAKový pocit sklíčenosti. Krušnohorské pohraničí, v němž jsme se pohybovali, mně připadá, že jsme ho 62 let po válce stále neobydleli. Všude jsou pouze německé nápisy, jezdí z 90% německá auta, v jedné hospodě už byla i německá obsluha, zkrátka na Čecha v podstatě nenarazíš. Pracovní příležitosti mizivé, snad jen hospody, vietnamské stánky a bordely, které provozuje bůhvíkdo. I ten náš pezion, v němž jsme bydleli, mi připadal, jako když byl pouze na tento víkend přizpůsoben normálním turistům. Personál v podobě mladých dívek je podle mě vycvičen na úplně jinou práci.
 A ještě jednu připomínku. Při pohledu do výloh v okolí Dubí na polonahé dívky, jsem si připadal jak v zoologické zahradě a dokud to TAK bude, nikdy nebudou ženy rovnoprávné.
  Zaznamenal Můra z 4.trasy