O cestě jsme uvažovali v kontextu tří transatlantických cest několik let. Mlhavé úvahy dostaly reálné obrysy asi před rokem rámcovým vymezením trasy, předběžnou kalkulací a odhodláním lidí obě předchozí záležitosti akceptovat. Výsledkem byl itinerář, který obsahoval čtyři stěžejní oblasti našeho zájmu:
- první týden v „přímořské Aljašce“ konkrétně na poloostrově Kenai;
- přechod Chilkootského průsmyku po trase známé z dob zlaté horečky;
- pobyt v rekreační oblasti Chena River;
- týden v národním parku Denali
- a mezi tím dlouhé cesty, proložené touláním přírodou a zajímavostmi… z nichž nejvýznamnější zřejmě bylo Dawson City.
Na pět týdnů pobytu (4. srpna – 10. září) to byl nabitý program a dlouhá cesta a věděli jsme, že nás čekají dlouhé přejezdy (třemi auty jsme nakonec najeli cca 3620 mil, tj. 5800 km). A poté co (moje) Helena nemohla jet, jsme vše absolvovali v jedenácti lidech (z jedničky), oscilujících kolem důchodového věku…
Počasí proměnlivé a s ohledem na předcházející „expedice“ poměrně deštivé. S ohledem na poměry Aljašky (kde krásný letní týden představuje podle průvodců tři slunečné dny, dva dny oblačno s možností přeháněk a dva dny deště) jsme měli velmi hezky. Provázelo nás také neobvykle mnoho problémů, soustředěných zejména kolem zadního kola auta No2…
ToRo