V sobotu večer jsme se přenesli o čtyřicet let zpět. Podolské koleje, výdejní okénko s chlebíčky a čůčem poskytly dokonalou dobovou kulisu, chyběla snad jen tlačenka z tomboly schovávaná pod stolem I když časy se mění... Nápis "Servít je vůl" pokoutně vyrývaný na zdi záchodků, teď visel v menze na místě vyhraženém pro podobizny potentátů a jejich mouchy. A šťastný discjockey nežongloval s poškrábanými singly, ale Sentimenální, lodi do Malagy, Cucurrucucu pouštěl z čerstvě vydaných CD. Crazy Love střídala živá hudba i vzpomínky pamětníků a ke konci povedeného večírku neskrývaly dojetí ženy za pultem ani před pultem, vždyť i ta Jednička, Dvojka, Čtrnáctka bývala mladá.
Zuzana Vlachová T14