Dne 1. dubna 2011 proběhl v KD Vltavská Aprílový TAKový bál. S ohledem na poměrně nesnadno uchopitelné zadání se masky účastníků pohybovaly v značně širokém spektru. Námořník, Brouček, Superman…
My s Václavem jsme zvolili originální úbory jemenských muslimů, které jsme si přivezli z jedné z našich cest. Jsme detailisté, takže jsem pro větší údernost k úboru přidala ještě plastový granát, který mi ovšem už během dvou tramvajových zastávek maně vyklouzl a elegantně se prokutálel vozem MHD mezi pasažéry… Do vrabců jako když střelí!
Dál už večer probíhal (alespoň se tak jevil) poměrně standardně. K tanci, poslechu, ale i vizuálním vjemům hrál (dle našeho soudu výborně) Malý Taneční Orchestr Universal Praha a většina účastníků se, jak doufám, vzdor předchozím rozpakům stran výběru kapely, bavila skvěle. Zvlášť vysoce bych hodnotila pěvecké i taneční výkony Franty Skály.
Ráda bych podotkla, že jsem hrdá na to, že jsem členkou tohoto společenství - krom dalších důvodů i proto, že z hloubi duše obdivuji schopnost a ochotu lidí, často ve značně pokročilém věku a namnoze i vysokému společenskému postavení a pracovnímu nasazení aktivně provozovat happening. Pozorovat váženého pana profesora Matfyzu v důchodovém věku, an trsá „na plné koule“ s luznou paní doktorkou v mladistvém úboru z 60. let je balzám pro mou duši. Z druhého pohledu oceňuji i ochotu mladé generace podílet se na jančení nás - flexibilních staříků. Skloubení těchto dvou elementů (např. v předtančení) je důkazem, že naše společenství je stále živé a nežije pouze z historie - byť slavné. Osobitá choreografie ve „Sklepáckém“ stylu korespondovala s celým pojetím večera - škoda, že nedošlo na obvyklou půlnoční reprízu! Ráda bych si ji užila ještě jednou.
Užili jsme si to – i přes to, že jsem se místy v černém šaršafu s průzorem pouze pro oči trochu dusila. Před druhou hodinou ranní kapela dohrála a všichni se ubírají do svých domovů, aby zaslouženě spočinuli. Wickie a Wašek T4 (Celý čláenk www T4...)