| Akce Trasy Deset, ale hlavně štábního 
        důstojníka Vládi Švejdy
         V čechtické restauraci U zlaté Prahy se nás sešlo asi pětadvacet. Na 
          desítkové akci se sešli kamarádi z osmi Tras. Hasiči hasili požár v hrdlech v salónku, takže jsme zůstali v lokále, 
          kde jsme sobě i místním hráli k poslechu i tanci do dvou hodin.
 Přichystanou mansardu jsme si užili do deváté ranní. V půl desáté, kdy 
          přijela Soňa, slezl Vláďa s Jirkou první kopec (viz foto 25) a vyrazili 
          jsme na dvanácti kilometrovou trasu po žluté k obědu do Načeradce. Cestou 
          jsme zdolali Jizbický kopec (599 m), několik sněhových polí a několik 
          lahví kořaličky. Ještě spící příroda na nás několikrát jarně dýchla 
          a naservírovala nám krásné výhledy do krajiny. Přeprška nestála ani 
          za otevření deštníků. Hasiči v rekreačním středisku letos nebyli, takže 
          jsme trasu zdolali bez přestávky.
 V Načeradci nám připravili báječný oběd včetně věnečku ke kávě. Většina 
          pak vyrazila přes Malý Blaník (580 m) na Velký Blaník (638 m). Před 
          čtvrtou jsme seděli v rozhledně a čekali na jaro. Přišlo přesně v 18:32 
          a bylo přivítáno šampaňským. Před ním ještě dorazila bábovka, za ní 
          Andrea a pak Kozlík, kterého přepadla žízeň v Býkovicích. Když se dostatečně 
          setmělo, vypravili jsme se na sestup do Louňovic. Čtyři z nás sešli 
          z cesty a vydali se lesem na opačnou stranu. Vylezli jsme na silnici 
          mezi Kondrací a Louňovicemi. Zachránil nás řidič, který nám po přijetí 
          do nejbližší vesnice mobilem sdělil, na kterou stranu silnice se máme 
          vydat.
 I když únava z více jak dvaceti kilometrového pochodu byla znát, večer 
          se zase vydařil. Zvláště když kapelu obohatil Františkův klarinet, Vláďovy 
          mapy Šumavy a Afghánistánu, úžasná žlutá čepice pro Josku, nejvzdálenějšího 
          účastníka pochodu, a Tomášovo pivo Blaník. Díky personálu jsme směli 
          jít spát už po dvanácté. Cestou na zámek jsme potkávali trpaslíky, Sněhurky 
          a čarodějnice. Ne, nebylo to alkoholem, na zámku byl candrbál. Zámecké 
          postýlky vystačily pro všechny a hučící teplomet přehlušil všechny chrápníky.
 Někteří ráno odjeli a zbylá většina vyrazila po nedělní snídani přes 
          Kondrac do Vlašimi.
 
 |