Svědectví „majitele bálu“ Pavla Stulíka (1.trasa)

Na podzimních schůzích TAKu (v r. 2002) se mi zdálo, že je ohrožena tradice pořádání bálů. Předchozí „majitelka bálů“ Veronika Jíravová mi ke konci roku sdělila, že bál v r. 2003 nemůže zorganizovat. Chtěl jsem pomoci TAKu překonat tuto krizi a přihlásil jsem se proto na prosincové schůzi TAKu, že to vezmu do svých rukou. Ještě, že jsem byl v té době nezaměstnaný...
Okamžitě jsem sháněl rozumy a partu lidí, kteří by mi mohli pomoci. Nejvíce mi pomohla Jarka Maňáková s přípravou motta bálu, návrhem choreografie a se zajištěním kapely „Brdská pětka“. Horší situace byla se sálem, většina byla již zadaná a nebo byly příliš drahé, když tu najednou jsem objevil šedou eminenci předchozích objednávek (za TAK) Masarykových kolejí - Petra Havránka. Pomohl mi zamluvit termín a předat objednávku.
Nastala další honba za choreografem – osvědčený Martin nemohl z kapacitních důvodů a po detektivním hledání kontaktu na Janu Dohnalovou jsem jí telefonicky zastihl a i přemluvil. Předtančení mohlo začít, ale zase se vynořila nová situace, omladina nejevila zájem a starších tanečníků byl nedostatek.
Tak jsem telefonoval, mailoval až se mi podařilo dát dohromady partu postarších příznivců tance: Jirka Kostrba s Evou Vrbovou, Jiří Klíma s Bohunkou Kuklovou, Zdeněk Horák s Bedřiškou Uždilovou, Jiří Bubeníček s Ivou Provázkovou, Tomáš Černý se Zdenou Desenskou, Láďa Hlavatý s Věrou Musilovou, Honza Mentberger s Alenou Podráskou, Pavel Košata s Vendulkou Trubačovou, Honza Slabý se svou dcerou, Jarda Kohout s Dášou Večerkovou, Pavel Hrabal s Hanou Novotnou a Pavel Stulík s Jarkou Žežulovou.
Místem našich nácviků byla sokolovna v Karlíně, též díky přímluvě mé dcery Míši. Hudbu a choreografii navrhla Jana Dohnalová a snažila se nás naučit soubor tanců spojených výše uvedeným mottem. Nemohu jinak než vyslovit můj obdiv nad jejím přístupem k nám, těžko zvladatelnou, ukecanou "postarší partou", která navíc málokdy dorazila v úplném obsazení. Hodně prospěl systémový přístup Pavla Hrabala, který se přičinil o prvé mailové popisy tanců (a všichni jsme to kvitovali s povděkem). Jirka Kostrba se svými psanými poznámkami (během nácviku na rukáv..) je však stále nezapomenutelný.
Drobná pomoc od Jirky Klímy - starost o magneťák (převzetí a následně jeho uklizení, uzamčení) byla velmi cenná. Hospůdka po nácviku měla více podob : většinou u Fandy (různí vrchní, ...), jednou pizzerie (s utajnou přípravou pohoštění...) ale hlavně se zde dalo dost věcí domluvit a upřesnit. A úplná novinka víkendové soustředění v Podsedicích u Honzy Slabého bylo jedním z hezkých zážitků, na které asi nezapomeneme. Na závěr starost se sehnáním dobových obleků a už tu byl bál.
Velkorysý a podnětný přístup Jirky Bubeníčka s návrhem vstupenky i plakátu a následně realizací tisku zaslouží vysoké ocenění. Akvizici (informaci) o Jirkově návrhu zahájila v hospodě "u Fandy" Iva Provázková - díky !!! Prodej vstupenek zajišťovali vedoucí tras, kteří si je buď vyzvedli na schůzi TAKu a nebo mne uháněli na předtančení v Karlíně. V závěru prodej zajišťovala i Jitka Veselá a zbytek byl ponechán na místě konání bálu.
Zasedací pořádek tras při bálu byl též jedním z okamžiků, který mne zaměstnal na pár chvil a stejně se musel dořešit až na místě. Též pomoc mého bráchy Petra s tiskem rezervačních lístků na stoly a jejich rozmístěním mi velmi pomohla. Samotný bál mne zpočátku dost znervózněl - měl jsem při jednání s vedoucí koleje pocit, že bude málo míst k sezení. Obtížně jsem získal židle pro kapelu, byl jsem tlačen k dodržení objednaného 6-ti hodinového bloku sálu (, tj. od 19 do 01 h).....Pak ale dorazila kapela a zvládla přípravy bez problémů. A co teprve klasický kontrolor vstupenek: Tomáš Rozsíval (ve fráčku a s buřinkou..). Trochu jsme zaváhali s předáním kytice....., kterou nezištně zajistil Jirka Klíma (příště musíme někoho-netančícího poprosit aby nám s tím pomohl). Zisk bálu cca 10 000 Kč rozmnožil pozitiva TAKu