Na dvě stovky lidí se přišlo rozloučit s Milenou Řezníčkovou do Strašnického krematoria. Není snadné vyjádřit nahlas naše pocity při zjištění, že Milena už mezi nás nepřijde.
Určitě to byla láska k přírodě a taky trochu romantiky v duši, které tě přivedly mezi nás do Turistického akademického klubu. Brzy jsem poznali, že se v tvé drobné postavě nachází nemalá osobnost.
Obdivovali jsme tvojí energii a vytrvalost, když jsi večer přicházela z tůry, ke které sis ještě hodně kilometrů sama přidala. Chtěla ses přece podívat až na tamten kopec, vždyť je nejvyšší v okolí a byla by přece škoda na něj nevyjít.
Skromná a milá, vždy s úsměvem jsi dokázala něčím přispět k radosti a pohodě svým přátelům.
Slyším jak se mne tiše ptáš, zda není potřeba něco zařídit, udělat, zajistit. A mnohokrát jsi dokázala, proč bylo tak snadné se na tebe spoléhat.
Zvykli jsme si tě vidět při předtančení na našich bálech, v běžkové stopě Spanilých jízd, na pohodovém putování po stezkových trasách, s batohem na zádech v partě zdolávat Alpy. A také zpívat a tančit při večerním posezení.
Vzaly nám tě hory, jež jsi měla tak ráda a osud, který ti připravil zkoušku nezdolatelnou. Vichřici, po níž se kmínek tvého života již narovnat nedokázal.
Nevím zda slovenským horám někdy dokážu odpustit. Odpustit jim tu krutost a nespravedlnost. Odpustit jim pro jejich krásu a romantiku, které jsi také podléhala.
Ale ty zůstaneš s námi a budeš v našich myšlenkách zas chodit po stezkách a stoupat s námi vzhůru a znovu prožijeme ty hezké chvíle s tebou.
Sbohem Mileno, měli jsme tě rádi a moc nám scházíš.

Za TAK i za 4ku se s Milenou rozloučil MaPe.